Evangelický farář Václav Šubert zakládá v Krabčicích pod Řípem „opatrovnu“ (dnešními slovy přibližně „volnočasový klub“) pro děti místních sedláků. Jedná se o první diakonický projekt na našem území. V Krabčicích později vznikne dívčí ústav a sirotčinec. Dodnes tam Diakonie provozuje domov odpočinku ve stáří.
V Čáslavi byl založen dobročinný spolek paní a dívek „Marta“, který se staral o chudé a potřebné. Také v Čáslavi má dnes obnovená Diakonie své služby.
Vzniká „Česká Diakonie, spolek evanjelický pro ošetřování nemocných a chudých". Jeho posláním je poskytovat vzdělání a zázemí diakonkám – ženám, které na sebe berou závazek pečovat o chudé a nemocné. V průběhu let se aktivity České Diakonie rozrůstaly. Několik desítek sester diakonek pracovalo v různých zdravotnických zařízeních či docházelo ošetřovat nemocné do rodin. V roce 1920 byl založen domov pro opuštěné děti v Kostelci nad Černými lesy. Naopak z plánů vybudovat velkou nemocnici sešlo s příchodem druhé světové války.
Česká Diakonie zaniká, její činnost zakázal komunistický stát. Z domovů České Diakonie se staly státní domovy důchodců. Státu propadá i veškerý majetek České Diakonie. Péče o potřebné se však neformálně udržuje v jednotlivých sborech (farnostech) evangelických církví.
V druhé polovině 80. let se v evangelické církvi vytvořilo neformální uskupení odborníků i laiků, kteří promýšleli různé možnosti sociální práce. Mírná změna v chování státu vůči církvím v roce 1989 našla připravenou skupinu lidí ochotných vytvářet a pracovat v nově vznikající organizaci.
Českobratrská církev evangelická obnovuje Diakonii 1. června, tedy čtyři měsíce před listopadovými událostmi 17. listopadem. Diakonie Českobratrské církve evangelické navazuje na činnost České Diakonie. Mezi službami, které obnovená Diakonie rozvíjela jako první, byly služby krizové pomoci v Praze, stacionáře pro děti s mentálním postižením vznikající na různých místech republiky a byla založena také první střediska poskytující domácí péči o seniory a zdravotně postižené. Diakonii se také vrátily do té doby státní domovy důchodců, a to v Krabčicích, v Myslibořicích a v Sobotíně.
Služby Diakonie se dále rozšířily o střediska působící na poli sociální prevence, jako jsou nízkoprahové kluby určené dětem a mládeži, domy na půli cesty, občanské poradny nebo azylové domy. V roce 2003 přibyly do rodiny Diakonie také služby hospice.
Důležitý byl také vznik speciálních škol, jež se z legislativních důvodů oddělily od existujících středisek. Dnes provozuje Diakonie speciální školy určené především dětem s mentálním a kombinovaným postižením na 15 místech republiky a je jedničkou v oblasti speciálního školství.
V roce 2011 vzniklo Středisko humanitární a rozvojové spolupráce, které pomáhá při humanitárních katastrofách u nás i ve světě a také se soustředí na rozvojovou pomoc v několika zemích světa. Důraz Diakonie klade i na vzdělávání, proto založila Diakonickou akademii, která připravuje kurzy celoživotního vzdělávání zaměřené na práci v sociálních službách.
V posledních letech Diakonie rozvíjí sociální podnikání a vytváří chráněná pracovní místa pro lidi s postižením. A stále roste. V roce 2017 už pomohla více než 29 tisícům lidí. Podívejte se na další statistiky zde.